"Tady máš čaj, zelený, jak jsi chtěl. A nemáš hlad? Nachystala jsem sýrové jednohubky, chlebíčky a ještě můžu vytáhnout nějaké sušenky. A nebo ti mám radši přihřát tu kotletu, co jsme měli s dědou na oběd?'' Pomalu začínám dostávat pocit, že mě babička chce vykrmit do takové míry, abych už nemohl sednout na kolo a odjet zpátky domů. Oba podvědomě cítíme, že jakmile nastoupím na medinu, budu se u ní ukazovat ještě méně, než doposud. Což jde vážně těžko. No jo, alespoň jí udělám radost a spořádám ty chlebíčky. Ne že bych byl takový otesánek, ale musím přeci rozumně doplnit energii po sportovním výkonu! Jej, to jsem neměl dělat, už se nese nový talíř. Sbohem štíhlá linie, třeba se zase někdy potkáme (You wish, Richie...). Minuty ubíhají líně, ve ztlumené televizi se tiše hašteří čím dál divnější účastníci Prostřeno! a děda mezitím v křesle začal poklimbávat. Konverzace se pomaličku, ale jistě stočí ke škole, k medicíně, k Praze a tak vůbec.
''A nemáš strach? Mě se dělá zle jenom z toho, co mi tady popisuješ. A spíš vůbec dobře? Já už se teďka budím s takovým divným mořením v žaludku, když si pomyslím, co tě všechno čeká. A moc se prosímtě nestresuj, kdyby to studium bylo těžké, tak se na to radši vykašli, ať se nesedřeš!" Tak zaprvé, po těch všech snězených chlebíčcích usnu dřív než řekneš Čihák. Zadruhé, dík za radu babi, ale to bych ani nemusel chodit na přijímačky, kdybych se bál, že budou těžké. Upřímně, myslím, že ani ti nejpřipravenější borci na ně nešli s pocitem, že to bude brnkačka asi jako státní matura z angličtiny (teďka nechci znít namyšleně, ale čerství maturanti mi dají jistě za pravdu). No a teď vážně, k tomu nejdůležitějšímu, kvůli čemu vlastně vznikl tenhle článek. Mám strach?
Upřímně, nevím... (Jak neotřelé, autor neví. Klasika.) Ne fakt. Zatím jsem nad tím neměl moc času přemýšlet. Když jsem si podával přihlášky na výšky, byl sen dostat se na medicínu. A přijetí na druhou lékařskou do Motola? To jsem chtěl tak moc, že jsem se donutil našprtat k přijímačkám i fyziku, kterou jsem úspěšně sabotoval druhou půlku gymplu, i když jsem věděl, že mě vezmou na první lékařskou na známky. A když si vzpomenu, jak bylo v červnu krásně! Nu a pak to přišlo. Po nejistém pocitu z prvního kola mě SIS pozval do kola druhého, kde jsem si úžasně popovídal na patologii o všem možném. Od mé motivace ke studiu medicíny přes kmenové buňky až po hudbu a hraní v kapele. Až dneska při prolistovávání Memorixu anatomie mi docvaklo, že mi vlastně v komisi příseděl MUDr. Radovan Hudák, spoluautor knihy a zakladatel celého projektu Memorixu. Ještěže jsem to nevěděl předem, to by byly jiné nervy. Ale nebudu se tady rozepisovat o přijímačkách, to byl takový šrumec, že si zaslouží vlastní článek. Prostě mě vzali (jak už název blogu napovídá) a já jsem si začal užívat prázdniny. Kolik úsilí jsem věnoval přípravě na maturu a hlavně přijímačky, minimálně tolik jsem se potřeboval odreagovat. Tyhle prázdniny byly fakt boží. Vlastně je ještě pořád mám, akorát už jsem hlavou tak trochu ve škole, do které jsem fyzicky vlastně ještě ani jako student nevstoupil. Teďka si zas pro změnu snažím zařídit kolej, abych příští školní rok nemusel spát pod mostem, koumám tělák a sportovní kurzy, aby mě nevyhodili za prkotiny a sháním všechny možné učebnice. Dneska mám konečně trochu čas se zamyslet nad tím, jestli mám vlastně strach z toho, co mě čeká.
Když tu tak sedím s notebookem na klíně a kupou nově pořízených učebnic přede mnou, tvořím asi poměrně úsměvný výjev. Pro natupujícího studenta možná i lehce děsivý. Ha, zatímco ty si tady píšeš a prokrastinuješ, tohle VŠECHNO na tebe čeká. Jen si to prolistuj, rozumíš vůbec něčemu? Jo? Ne? Šak počkej na první přednášku z anatomie, pak si povíme... Ano, asi takhle nějak by o tom přemýšlela moje starostlivá babička být v mojí kůži. Musím si ale připustit, že se na ty knížky s tímhle pocitem nedívám. Ne, že bych byl tak statečný. Ne, že bych byl takový machr, že by mi všechny vědomosti naskákaly do hlavy po prvním přečtení. Ne, že bych byl tak namyšlený a počítal s tím, že to bude brnkačka. Já se na tu školu zkrátka nehorázným způsobem těším! (Ups, teď zním jako Hermiona Granger. Tak ať!) Konečně budu mít možnost studovat látku, která mě skutečně zajímá. Ne jak na gymplu, kdy jsem se leckdy k otevření sešitu do základů společenských věd před testem dokopal jen málokdy a když už, přemohla mě zpravidla neodkladná touha dělat něco zajímavějšího, třeba si jít přečíst reklamní letáček z Albertu.
Tuším, že to nebude pravidlem, ale třeba zrovna dneska jsem náhodně zalistoval v Základech anatomie od Drugy a Grima a úplně jsem se nadchnul. Zaujal mě odstavec o následcích přerušení míchy, konkrétně Brown-Séquardův syndrom, kdy dochází k částečnému přerušení míchy. Následkem porušení míchy dochází k celkové obrně v oblasti pod zraněním a ztrátě hlubokého a diskriminačního čití (schopnost rozeznat dva současné dotyky) a propriorecepce (polohocit). Kdežto na druhé straně (jak by řekla učebnice: kontralaterálně) je vyřazeno bolestivé a termické čití. Když se zamyslím nad tím, co to pro pacienta znamená v praxi! Takovéhle příznaky by mohly být námětem v dalším díle seriálu Dr. House. Až na to, že tenhle případ by House rozlouskl cestou na snídani a po zbytek vysílacího času by házel sarkastické poznámky na všechny strany. Asi to nebude až tak unikátní diagnóza, když se o ní píše i v Základech anatomie. Ale stejně! Není to psycho? Radši si ani nebudu moc představovat, že mě takové ''objevy'' teď čekají následujích 6 let, možná celý život, jinak bych samým nadšením ani neusnul.
Jak říkal na první přednášce v Dobronicích pan profesor Jan Trka: "VŠ není SŠ. Zdánlivě banální, ale důležitá věta. Už vás nikdo nebude vodit za ručičku a říkat vám, co máte dělat. Odteď vás nebudou učit pedagogové reprodukující poznatky jiných, ale skuteční vědci, kteří dané obory tvoří!'' Nebo tak nějak. Každopádně, opravdu si uvědomit tuto větu je fascinující. Tak tu sedím, ještě ani nejsem v pravém slova smyslu medikem, přede mnou halda učebnic nesoucí jména jako Čihák, Druga, Grim, Kočárek, Hudák, Petrovický... a ptám se sám sebe: Mám strach? Zatím ne, ale mám z celé medicíny obrovský, upřímný respekt!
Jojo, ZSV mě prudilo vždycky. Naštěstí vedlejší třída vždy psala test s naší učitelkou před námi a já měla natolik dobré známosti, že jsem si vždy sehnala zadání :D
OdpovědětVymazatJe dobře, že nemáš strach. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Je fajn, že tě tyhle věci fascinují, většina mediků po dvou-třech letech začně fascinaci transformovat do sebetrýzně, kdy na sobě samých hledají příznaky těch nejhorších nemocích, co jen existují (true story :D). Těším se na další článek!
U nás nakonec učitel částečně rezignoval a dával v testu otázky typu:
OdpovědětVymazatKdo napsal dílo O společenské smlouvě?
a) Voltaire
b) Jean-Jacques Rousseau
c) Ondřej Camfrla (jméno spolužáka)
:-D
Tak uvidíme, jak to půjde. Jinak, lehká hypochondrie se nevyhýbá asi nikomu, já jsem třeba dělal seminárku na Alzheimerovu chorobu a měl jsem co dělat, abych na sobě nepozoroval příznaky :-D...
;D já se přiznám, že bych selhala i v týhle otázce, můj soukromej tip před googlováním byl a) :D takže asi tak. Lékařská fakulta dokonale vykuřuje z hlavy cokoli, co se netýká medicíny, aspoň u mě. Blogovánim člověk aspoň trochu udržuje v kondici vyjadřovací schopnosti :D
VymazatTo je nadšení, upřímně doufám, že ti vydrží v takové míře aspoň do letňáku. ;-) Ale vlastně se o tebe ani moc nebojím, takoví blázni do oboru jsou nejlepší. :-D
OdpovědětVymazatPíšeš pěkně poutavě, jsem zvědavá, jak se ti bude na Dvojce líbit a jak moc se budou lišit tvoje dojmy z výuky oproti těm našim loňským. :-)
A motivace na závěr - možná se ti poštěstí a některé z těch velkých jmen na tebe bude čekat u zkoušky nebo zápočťáku. ;D
Upřímně doufám, že mi vydrží v takové míře do konce prvního týdne :-D. Měli bychom mít Kachlíka na anatomii, tak uvidíme, jaké to bude. :-)
VymazatPrvní týden je ještě fajn... on celkově ten zimní semestr je docela příjemný. :-D Jsem za to zpětně dost ráda, osobně to pro mne nebyla taková facka při přechodu ze SŠ na VŠ. :-)
VymazatJo to budete, my ho měli na Dvojce jako první ročník a na přednášky jsem ho milovala. :-) Ale jsem ráda, že na zkoušení jsem se mu vyhla (i když ostatní říkali, že byl v pohodě :-).
On je v indexu vždycky napsán tuším garant předmětu, ale na výuce se vám prostřídá mnohem víc vyučujících - třeba na anče se prostřídalo asi 7 lidí (i Rado ;-), i když nejčastěji tam byl Kachlík. :-)
Hej Lapinka, to by sa mu isto "pošťastilo", chudákovi 😃
VymazatAle jdi, na ten podpis pánů profesorů v indexu budeme jednou koukat se slzičkama nostalgie v očích! :-D
VymazatA pritom spomínať na slzy zúfalstva... :D
Vymazat...a beznaděje. No jo. Ale to se nesmí říkat nahlas! :D
VymazatChudák Richie, mu tady úplně spamujeme. :D
V klidu, já si mezitím skočím do krámu pro pixlu antidepresiv, kdyby donáhody :-D...
VymazatBer radši rovnou dvě. :D
VymazatRadšej kofeinové tablety...
VymazatSkvělý článek! Těším se na další :).
OdpovědětVymazatJá od října medím na Vinohradech a mám docela podobné pocity. Btw. nevěděl jsem, že pp. Trnka učí i u vás, to je super. Taky k nám mluvil v Dobronicích a působí moc sympaticky.
Nene, Jan Trka, proděkan na dvojce. Ten u vás podle mě neučí :-). Tak jsem tedy zvědavý, jak nás ten prvák pozmění :-).
Vymazatuž vidím rozdíl, pardon, špatné čtení, podobné jméno :D.
VymazatPřeju ti hodně štěstí, rád si v budoucnu přečtu o tvých zážitcích a podělím se o své.
Človeče, úplne mi poskočilo srdce keď som zistila že z našej fakulty začal blogovať prváčik! Tak si aspoň pekne zachováme kontinuitu. :D
OdpovědětVymazatNa akej koleji si?
Ja som anču nenávidela z hĺbky duše, tak dúfam že ti tá radosť vydrží. Len sa teš, a potom napíš ako si sa cítil po prvej Kachlíkovej prednáške. :D
:-D No tedy, ty teďka končíš?
VymazatNa jaké koleji je každý správný medik z dvojky? :-D
Hele jsem na to zvědavý. Spíš preferuju neučit se na zpaměť, ale spíš podle souvislostí a pochopení (jak jinak, žejo :-D). Akorát dost lidí mi říkalo, že anatomie je ze začátku dost šprtačka. Tak uvidíme, snad to nějak přežiju a půjde to :-D.
Obávám se, že tě zklamu, ale anča je šprtačka víceméně od začátku do konce. :-D To víš, že to půjde, s takovým nadšením úplně samo. ;-D :))
VymazatTak sa vidíme na Kajke,aj keď sa nespoznáme 😃
VymazatA do šiesťaku? I wish... Spolu s Lapinkou budem ešte len druháčenko.
roztomilé, opravdu roztomilé... 3:)
OdpovědětVymazatJeej, já se začala při čtení úplně usmívat a vydrželo mi to až do konce.To je tak hezký vidět u někoho takový nadšení :)) A Lapinka s Lienkou to tu taky dobře rozproudily :D :D Tak hodně štěstí a ať tě nadšení neopouští :))
OdpovědětVymazatJá vím, já vím. Asi před rokem jsem měl vtipný rozhovor se slečnou, která nastupovala taky do prváku, akorát na gymplu. Plná ideálů a odhodlání... :-D Člověku je úplně jasné, že to nebude tak, jak si představuje, ale víte, jak to chodí. Jsem z víceletého gymplu a poslední dva roky jsem doklepal jenom díky představě, že to na medině bude suprspešl a je mi jasné, že o mnoho ideálů přijdu během prvních pár měsíců. Ale stejně je to pěkné, se takhle oblbovat vlastníma představama, dokud je na to čas :-D. Jistě nejsem první ani poslední :-D!
OdpovědětVymazathttp://www.motolkomix.cz/images/komixy/dil226.png
Krásně řečeno :D Ale zas na druhou stranu, co by člověk pak v průběhu studia ztrácel, když už ne ideály, žejo :D A třeba budeš výjimka a budeš jich mít plno až do konce :))
VymazatTak jak kolego? Prvni tyden ve skole? A nedelej ze se musis ucit :))
OdpovědětVymazatPrvní týden byl velice výživný :-D, už je na něj i článek :-)...
OdpovědětVymazat